Jak to všechno vlastně začalo?

Už jako dítko školou povinné jsem si moc přála psa, i jsem občas zašla na "cvičák" a pozorovala dění. Tento sen jsem si splnila až za pár let a jak jinak, než klasicky na cvičáku - s něměckým ovčákem Akbarem.

Za pár let, to už jsem měla rodinu, jsme si pořídili aljašské malamuty, se kterými jsme jezdili jak na výstavy, tak na závody psích spřežení. Měli jsme fenu i psa, kteří získali titul Mezinárodní šampion krásy, začali jsme přemýšlet i o chovu a tak jsme založili chovatelskou stanici. Odchovali jsme několik vrhů, i někteří potomci tohoto pěkného páru pokračovali v úspěšné výstavní kariéře.

Po životním kotrmelci a změně bydliště jsem měla fenu rhodézského ridgebacka, šikovnou, dobře cvičitelnou, jen nám nebylo přáno být spolu dlouho. Z važných zdravotních důvodů jsem ji musela nechat uspat. A přišlo rozhodování, malé plemeno, velké plemeno?

Tím se k nám dostali jorkové - barevní, protože se mi u psů líbí hlavně hnědé a žíhané zbarvení, takže hnědá fenka a po ní zlatá.

V té době v České republice začali být vidět lagotky - italský vodní pes - lagotto romagnolo, plemeno, které mi učarovalo svou vizáží, exteriérem, to jsem ještě nevěděla, že i povahou. Tak jsem sháněla informace, fotografie, sledovala je na výstavách a žačala čekat na to své správné štěňátko - hnědou fenku. Po nějaké době se to konečně povedlo a já si jela pro krásnou, hnědou, kudrnatou fenečku.